Tohle téma je pro mě takové hloubavé.
Před 12 lety jsem ale měla zážitek, který zcela otočil mé vnímání lidové písně. Moje kamarádka Lenka Chválová se vdávala a poprosila mě, abych jí společně s její sestrou a maminkou doprovodila zpěvem k oltáři. Waw! A měla vybraný repertoár: lidové písničky, které zpívali s rodinou. Mělo to proběhnout celé bez doprovodu – jen prostě tři ženské v průvodu venku, co zpívají trojhlasně písně, které jsem většinou nikdy neslyšela….a pak je ani nenašla v žádném zpěvníku. Nejdřív mi poslala pár názvů, a když jsem několik dní marně pátrala, domluvily jsme se, že přijedu s nahrávadlem na rodinnou sešlost. Bylo to krásné a pro mě nové. Ač jsme doma spolu také zpívali, tohle bylo něco jiného. Ty lidové, které se zpívali u Lenky, byly ze všech koutů naší republiky a Slovenska. Byly to nádherné písně, které se mě dotýkaly. Nálada byla jiná, než když zpíváte s kytarou u táboráku český folkový repertoár. Maminka i sestra tak nějak samozřejmě improvizovaly a tak najít ten třetí hlas k nim byl pro mě trochu oříšek. Ač jsme se znaly, nikdy jsem s nimi nezpívala.
Začala jsem pátrat ještě víc a podle úryvků textů hledala, jestli nenajdu nějaký zdroj. U některých jsem nenašla žádné zdroje dodnes, ale našla jsem další zpěvníky lidových písní, které mě oslovovaly a bavily. K těm vybraným od Lenky jsem doplnila pár dalších a sepsala cyklus lidových svatebních písní pro ženský 3-4 hlas, který jsme zpívaly s Jezinkami. Později jsem udělala ještě další úpravy lidových písní a s mým milovaným Carillonem jsme měly několikrát koncert lidových písní, kde často oko nezůstalo suché (Můj táta vždycky říká, jedna židle nezůstala suchá J).
Před lety jsem také na konferenci Hlasohledu poslouchala vyprávění jedné německé zpěvačky a pedagožky, která vyprávěla o tom, jak v Německu byly lidové písně využívané nacisty pro posílení národního cítění a tak se po válce vlastně používají minimálně. Vyprávěla, jak se v Německu zpívají lidové písně jiných zemí, ale německé jsou zapomenuté. Sama zkušenost z Německa nemám (tedy nevím) ale v tu chvíli jsem si poprvé uvědomila to bohatství, kdy si mohu zazpívat vlastně s kýmkoliv, koho potkám před domem a alespoň jednu sloku Ach synku, synku dohromady asi dáme.
A tak jsem začala přemýšlet, co vybírat, aby moji studentíci z hudebky zpívali lidové rádi, když jim je folklor vzdálený. Mě fungovala tato pravidla:
- Píseň by měla mít text takový, aby si jej zpěvák byl schopen představit a nějak se ho dotýkal – tohle bohužel většinou neplatí o Ach synku, synku a podobných písních, které nám byly tlačené školami.
- Píseň by měla mít zajímavou harmonicko-melodickou strukturu. Pravda, jsem v tomhle trochu fanatik a písničku na 3 akordy jsem vážně NIKDY nenapsala, ale všimla jsem si, že ani u dětí takové písničky nemají moc popularity. Všichni nám sice budou říkat, že je naše společnost nastavená jen na jednoduché písně, ale nevěřte tomu, mám to otestováno na lidech. Tohle je ale jiné téma.
Tedy pokud hledáte sami nějaké lidové, tak ty nejoblíbenější jsem ulovila zde: https://pesnicky.orava.sk/