Barva hlasu

Tento článek je velmi zjednodušený vzhledem k obsáhlosti problému.

Každý z nás má nějakou svou barvu hlasu. Ta je dána tím, jak jsme narostlí, ale i tím, jak se svým hlasem a tělem celkově pracujeme. Barvu ovlivňujme mnoho faktorů, ale ty nejzásadnější jsou:

• délka hlasivek (tu jen tak nezměníme)
• stav vrchní vrstvy hlasivek (tu ovlivnit můžeme třeba dostatečným pitným režimem a péčí o své zdraví),
• tvarem našich rezonančních dutin (ty jsou nějak narostlé, ale s některými částmi můžeme hýbat).

O barvě zvuku zjednodušeně z hlediska fyziky: Pokud zpíváme nějaký tón, má ten tón základní frekvenci. Barvu našeho hlasu pak určuje množství dalších frekvencí, které jsou násobkem frekvence základní. Tedy pokud základní tón bude 110 Hz, což je A, pak bude v našem hlase znít mimo jiné 220 Hz, 330 Hz, 440 Hz, 550 Hz, 660 Hz…. Moc hezky je to vidět na aplikaci Spectral View Analyzer (Android) nebo Spectrum View (iPhone). Zde je vidět, že krom spodní frekvence, která je základním znějícím tónem zní i další tóny, které jsou v aplikaci vidět jako rovnoběžné čáry. Silněji znějící jsou probarvené do růžova, slabší do žlutozelena. Pro ukázku přikládám, jak vypadá mé c1 a c1 mé kamarádky, které jsme zpívaly na „a“. Každý vokál totiž bude probarvený jinak a tady se dostáváme k tomu, jak můžeme barvu ovlivnit. Velmi zjednodušeně řečeno menší prostor znamená světlejší barvu a větší prostor zase tmavší barvu. Když se budeme snažit parodovat velkého muže s hlubokým hlasem, většinou posuneme hrtan dolů, a i v puse si uděláme víc prostoru. Malou holčičku parodujeme s malou pusinkou a hrtanem výš. Pokud si tedy budeme hrát s prostorem v puse a v krku, můžeme ovlivnit barvu a třeba s pomocí této aplikace také trénovat alikvotní zpívání. Pokud se nám totiž povede nějaký z alikvotních tónů zesílit, probarví se intenzivněji i linka ve Spectral View.

Teď však malinko odbočím od fyziky a podíváme se na znění hrudníku. Ten nám totiž také rezonuje a ovládnutí této rezonance je poněkud těžší, než pohnout pusou a jazykem. Všimněme si, že když se cítíme uvolnění, v pohodě a v dobré náladě, nic nám nechybí, jsme dobře vyspalí a cítíme se v bezpečí, je náš zvuk víc „při zemi“. Hlas je klidnění,, řeč má klidnější tempo a možná máme tendenci mluvit nižším hlasem.  Vibrace zvuku můžeme snáz cítit v hrudníku, a tak náš hlas zní sytě. Ve chvílích pohody také máme volnější krk a tím i svaly hrtanu, protože vnější svalstvo krku je uvolněné, tedy nesvírá náš hlas. Když jsme ve stresu, náš hlas tuhle klidnou barvu ztrácí, často se posouvá neúměrně výš, ztrácí se medovost a měkkost.

Pokud se tedy chceme dostat snáz k té medové barvě i v těžších časech, můžeme protahovat svalstvo krku a pak se snažit vnější svaly uvolnit. Vnitřní svaly krku můžeme protáhnout tak, že si zívneme nebo dáme špičku jazyka na patro a postupně ji posouváme co nejvíc dozadu. Ideální je tento pohyb několikrát vystřídat s maximálním vyplazením jazyka. Hrudník můžeme protáhnout úklony a pak je ideální zpívat lehce hlubší tón a při něm se bušit do prsou. Někomu trvá déle, než se rozezní, mějte se sebou trpělivost.

Pokud našemu hlasu chybí světlo, je lepší trénovat brumendo ve vyšších polohách, výskat si vysoko a také se usmát. Náš tón je temnější, pokud je naše mimika zcela povolená a spadlá a světlejší s úsměvem, nebo zvednutými tvářemi. Vyzkoušejte . Hýbat ale můžeme i měkkým patrem, kořenem jazyka, epiglotis, štítnou chrupavkou….

Jakou barvu chcete docílit ?